Během března se vydala na soustředění na Malorku početná skupina triatlonistů včetně výběru SCM a reprezentantů. Katka Lhotová nám přiblížila jeho průběh..

Cílem letošního jarního soustředění pro nás byla Mallorka.

  Počasí nám ze začátku moc nepřálo, byla zima a dokonce jeden den po ránu poletoval i sníh. Později se ale oteplilo a mohli jsme vytáhnout kraťasy a opalovací krémy. Naše skupinka byla poměrně početná, včetně výběru SCM. Měli jsme možnost část tréninků absolvovat se skupinou našich seniorů , partou slovenských závodníků a ostatních našich triatlonistů - třeba s Luckou a Mírou, Svoboďákem a s Jonášem : ) .

   Někdy jsme se mohli připojit na tréninky i k cyklistům z Dukly Praha a z ostatních klubů, což bylo přínosné především pro kluky. Místní podmínky pro cyklistiku nebyly vůbec špatné. Kdo nechtěl do kopců, měl spoustu možností, kam se vydat a natočit kilometry. Naopak kdo se rychleji rozjezdil, nebo na Mallorku už s nějakými kilometry v nohách přijel, mohl vyrazit třeba na Randu, což byl asi první kopec pro všechny a později už to šlo do hor.

  Z čeho jsem byla ze začátku malinko zklamaná, byly podmínky pro běh. Než jsme našli park cca 1km dlouhý,kde jsme pak nakonec odběhali 80% tréninků , museli jsme běhat na promenádě mezi německými turisty a to na tvrdé dlažbě a silnici , což vůbec nebylo příjemné.
  Postupem času vždycky někdo objevil další místa, kde se dalo běhat. Někdy to sebou přineslo i různá překvápka - například Čelda s Mírou se vydali na 26km běh a „nasáli“ k sobě místního psa, pro kterého si později musela přijet policie: )
  Co se týká běžecké dráhy, tak tu jsme využili pouze jedenkrát, protože byla daleko a museli bychom dojíždět auty, navíc se platilo 7euro za vstupné. Plavecké tréninky jsme absolvovali v plaveckých bazénech – ty byly k dispozici 3. Jeden přímo ve městě, kde jsme bydleli a dva v okolí do 10km, kam jsme každé ráno dojížděli soukromým autobusem – jako školní zájezd : )
 

 Aby do sebe všechno pěkně časově zapadalo, nemohli jsme si dovolit jakkoliv někde ztrácet čas. Po plavání, které končilo většinou v 9h, jsme se přesunuli na snídani, která byla vydatná a dost bohatá. Vždycky začal boj o marmeládové palačinky, kterých už tam na nás v 9.30 moc nezbývalo : )
  

  Co bylo příjemné - byla odpolední ,,kašička,, a těstoviny, které po náročném tréninku – a ještě před některou další fází - přišli k chuti snad všem z nás.
Čeho jsme se však ale nedočkali, byla slibovaná vířivka a sauna. Naštěstí byli k dispozici 3 dobrovolní maséři –velmi šikovní, které stačilo požádat .Dík patří panu Jelínkovi, panu Majzlovi a Petrovi Ballovi .

  Já si osobně myslím, že se soustředěni vydařilo a každý si ho užil po svém - jak chtěl a jak mu vyhovovalo.

Katka