Pelhřimovský Titanman byl pro nás vcelku úspěšný, všichni máme radost z výborného tréninku v kopcích a z nových hodinek Timex:). Jíťa byla nejrychlejší ženou v cíli (36.celkově), já 14.  (4. v kategorii M25), Lukáš zajel výborně kolem 50.místa a táta dokončil se ctí a bolavou nohou kolem 100.místa...
 

Na samotný závod jsme se hodně těšili, pořadatel sliboval pro každého dokončivšího pod 4 hodiny hodinky Timex (i když v upoutávce stálo, že pro každého startujícího), stejně tak jako plaveckou čepičku Blue Seventy a pásek na číslo (tzv. přehazku). Navíc bylo přihlášených přes 150 borců a borkyň a trať měla být více než spravedlivá.

Nejprve trochu organizační kritiky: chválím za označení logem "TT závod" na příjezdové cestě z Pelhřimova. Když nás ale dvě dívčiny poslaly parkovat na rozbahněné pole, které bylo vzdálené buď a)300m skrze rozbahněný les nebo b)800m kolem po silnici, tak nás nadšení přešlo. Naprosto zbytečný tah, v místě startu bylo místa dostatek. Zázemí prezentace bylo připravené na závod pro 30-50 lidí a nikoli pro masu nadržených 150 triatletů:). Každý si tak musel postát cca 15 min ve frontě (zhruba hodinu před startem to docela naštvalo!). Nějaké potvrzení o startovném samozřejmě taky nebylo a to nemluvím o tom, že po pár závodnících neměli na vrácení na 1000 - jak překvapující, že většina platila právě litrem;).

Ale zpět k závodu. Startovalo se z rákosí na kraji nádrže Stráž, plavalo se zhruba 1,5km v jednom a půl okruhu. V tomto směru ideální plavecká trať (první bójka až zhruba po 400m - chválím:)). Celou dobu jsem plaval druhej flek, Tomáš Martínek se mi na oné 1.bójce vzdálil a tak jsem si plaval podle sebe, Míra Rybáček mi neustále zle dotíral na nohy:). Aniž bych o tom věděl, tak se někde za mnou na začátku hezky lišácky vyvezla Jíťa, pak si mohla plavat svoje tempo a vylezla v TOP 10 s minimální ztrátou, v depu ji ovšem pozlobily vlastní nohy, když se 3x (slovy třikrát) poroučela k zemi:). 

Depem jsem prolétl jako laňka (možná spíš jako lachtan) a stáhl tak nějaký náskok na vedoucího Martínka. Jelikož se začínalo hned do kopce, jel jsem si svoje tempo, abych se nezatáhl hned na začátku. Soupeři ale zvolili očividně jinou taktiku, protože již na 2.km mě předjel Rybáček (zdržel se v depu navlékáním dlouhého rukávu) a na 5.km pak trojice Soukup - Brynda - Munster. Bylo zajímavé sledovat, jak cyklista Brynda nestačí necyklistovi Soukupovi a ten mu ujíždí s Vabrouškem v dáli:). To jsem ale poskočil na 10.km, kdy nás dojela Vabrouškova lokomotiva a jediný, kdo ho byl schopný zachytit, byl právě Petr Soukup (nevím, jak probíhala spolupráce dál). Brynda pak jezdil na 3.místě, kousek za ním Martínek, 100-200m za nimi pak 3členná skupina Munster - já - Rybáček. S blížícím se druhým depem jsme se začali přibližovat třetímu a čtvrtému místu a zezadu nás dojel s nejlepším cyklistickým časem Němec Swen. Do depa se tak za dvojicí Soukup-Vabroušek přiřítila s minimálními odstupy 6členná skupina v pořadí: Brynda-Martínek-Swen-Munster-Mužíček-Rybáček. Za námi pak byla hodně velká díra. Tachometr mi ukázal čas cca 1h10min, 42,6km a průměr 36,9km/h. Měl jsem z toho moc velkou radost:). Jíťa se poprala s tratí zcela osamocena zhruba za 1h20min, táta pak 1h23min.

Běžecká část byla taky hodně poctivá. Rozložení zhruba půl na půl asfalt-měkký povrch, kde byste stejně jako na cyklistické části stěží hledali nějakou rovinu. A z depa opět hned do kopce, takže jsem nahoře sotva lapal po dechu. Navíc jsem zjisitl, že jsem z 13 stupňového kola lehce promrzlý (respektive jenom záda a chodidla), takže jsem na prvních dvou kilometrech ztratil ze svého náskoku zhruba 3 minuty během (ne)vynucených 3 zastávek. První příjemný prokřupávací:). Druhá nepříjemná záda protahující a třetí byla vůbec nejvtipnější - myslel jsem, že mám nějak shrnutou vložku do bot, protože jsem cítil palec nohy jak se propadá hlouběji než zbytek chodidla. Když jsem ale koukl do boty, nic jsem nenašel. Místo toho jsem měl ten palec zmrzlej a proto jsem ho tak nějak cítil jinak:). Doklopýtal jsem na 14.místě, když jsem se ještě snažil ve sprintu uhájit šťastnou 13ku (no do sprintu to mělo daleko). Až ve výsledcích jsem zjistil, že jsem prohrál zároveň boj o 3.místo v kategorii. Přesně 9min10s po mně do cíle doběhla Jíťa (na běhu mi tedy dala cca 3 min, což je zlepšení oproti Poděbradů., kdy mi na poloviční trati nadělila minuty dvě). Všichni jsme byli spokojení, jenom já se svíjel v křečích, kdy mi zřejmě nesedl gel, co jsem si dal na 30.km na kole.

Následovala ceremonie předávání hodinek, kdy pořadatel postupně vyhlašoval všechny závodníky postupně k těm nejlepším. Všichni pak napjatě čekali na vyhlášení absolutního pořadí a kategorií a vono prdlajs. Utřeli nám nos. Je pravda, že v propozicích o vyhlašování nepadlo ani slovo, tže se proti pořadateli nelze právně odvolat:). Nicméně moje rozhořčení, že jsem těsně před cílem přišel o 3.flek, vystřídalo pocit radosti, ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se vyhlašovat nebude, a já bych tak byl zbytečně naštvanej, že mě nevyhlásili:). Je to tak, sport děláme pro radost, ale hlavně pro pocit vnitřního uspokojení - a ten máme každej z něčeho jiného - většina ale z obdivu ostatních...